Absolvenský koncert!

4. června 2009 v 19:24 | Đany |  Mé prohnilé Já
Ahojky lidi,
takže... chtěla bych se s vámi podělit o moje zážitky z dneška.
Ráno začalo jako každé jiné. Akorát v tom rozdílu, že se mi nechtělo vstávat. Taky jsem vypla budík a trochu si přispala. Avšak do školy jsem to stihla tak, tak.
První hodina matematika - psaly jsme čtvrtou kontrolní práci, takže jsme se neučily. Doufám, že to bude alespoň za dvě! (Prosííím!)
Druhá hodina český jazyk - paní učitelka nám jen říkala, co bude na testě. (Jinak si už nic nepamatuji :-D.
Třetí hodina přírodopis - dívaly jsme se na film. Tedy abych to upřesnila, tak na dokument o opicích. Vskutku zajimavé. Akorát, že jsem u toho málem usla :-D.
Čtrvrtá hodina výtvarná výchova - my holky jsme se měly odebrat do hudební mostnosti a kluci měly zůstat ve třídě. Pod podmínkou, že nebudou dělat kravál. Což jsem byla naštvaná. chtěla jsem ve třídě také zůstat, ale ta *** nám to prostě nedovolila! Ježíškunakřížku...
Pátá hodina německý jazyk - tam byla nuda! :-D Mno... tak dobře. Také jsme se připravovaly na písemnou práci. Překládaly věty do němčiny, ale já jsem si hrdě malovala! ;-)
Šestá hodina volno! Tam jsme byly ny počítači. Některé děti měl papírky, že můžou ven, ale já jsem takový internetový maniak, že jsem prostě na počítačích! I moje kamarádka, Katka. Už tam jsem pocítila slabé záchvěvy nervozity. Avšak to nebylo tak silné, jako když jsem stála před klavírem.
Hodina skončila a nás čekala hodina Informatiky. Poté následoval tělocvik, kde jsme hrály Ringo, či jak se to jmenuje. :-D
Tak...
Škola skončila a já jsem pelášila domů, abych se mohla převlíct. Domů jsem dorazila kolem půl čtvrté. Rychle jsem si hodila do mikrovlnky jídlo a běžela ke klavíru si ještě skladbu dvakrát (či víckrát?) přehrát. Mamka se na m dívala jako na magora, když jsem do sebe přímo házela jídlo. Kolem čtvrté jsem se šla namalovat a obléci. Na sobě jsem měla hnědé triko s výstřihem. Na boční straně trička visela malinkatá mašle. Kolem krku se mi houpal stříbrný řetízek s přívěškem srdíčka, který jsem dostala k narozeninám.
Kalhoty jsem měla černé s býlími pruhy. A jako doplněk jsem si vzala černé sako.
Bylo půl páté a s mamkou jsme odešly z domu. Mamka šla ještě za babičkou, která bydlí pod kopcem a já jsem šla rovnou do školy.
Když jsem přišla do velké budovy, která si říká škola, hned jsem se odebrala nahoru, do vyšších pater. Cestou jsem potkala pana učitele na klavír, který mi řekl, kam mám jít, abych si to ještě jednou přehrála. Celá ochotná jsem vyšplhala do schodů a otevřela dveře. Nejprve do místnosti nakoukla moje hlava. Potom, když jsem zjistila, že tam nikdo není, tak jsem si oddechla (myslím).
Přešla jsem ke klavíru, sedla jsem si na malou stoličku a noty položila na klavír. Hned poté se moje prsty rozeběhly po klapkách (či co to je :-D).
Kousek před tím, než jsem dohrála, tak do místnosti přišla moje spolužačka, která taky hraje, Peťa. I ona si přehrála skladbu, jako její bratr.
Poté jsme se odebraly o poschodí nahoru. Tam jsme naše skladby zahrály panu učiteli a lidé začali přicházet. Ode mne tam byla moje mamka a babička. Co jsem si všimla, tak babička začala hned brečet. Nu což...
Jak jsem zjistila, tak jsem byla třetí od začátku (ještě že ne od konce). První byla Peťa, potom Lucka Aulehlová, kterou jsem ani nepoznala. Změnila se. Vypadala jako... ehm... mno... byla zmalovaná jako... ehm... tohle bych si raději nechala pro sebe.
Potom jsem byla já. Když Lucka dohrála, ozval se potlesk. Měla jsem přijít já! Z hypnotickým pohledem jsem šla ke klavíru. Kdyby mohl pohled zabíjet, tak z klavíru není nic víc, než jen třísky. Prostě celá, najednou, nervózní a se srdcem až v krku jsem se odebrala ke klavíru. Sedla jsem si a noty jsem položila na stojánek na klavíru. Mimochodem, hrála jsem Elišku od Ludwiga von Beethovena.
Prostě skladba přes čtyry listy se nezapře, ale krásná skladba. Také jsem si ji sama vybrla. Mno... aby pravdu řekla, tak skladba nebyla moc těžká ;-)
A tak jsem začla. Za zády jsem slyšela jen vzlyk, který nejspíš patřil babičce a občas jak si někdo přehodil nohu přes nohu a tím zašustil s listy.
Když jsem byla v půlce skladby zapoměla jsem na vše. Nevnímala jsem a hrála dál. Skladba skončila a jsem se se spokojeným pocitem zvedla ze židličky. Ozval se potlesk a já jsem si šla z úsměvem sednout na své místo, které bylo hned ve předu. Po mě hrál jen Martin, který je také z mé třídy a, již zmiňovaný, bratr od mé kamarádky, Petry. Tím to skončilo.
Mamka šla za učitelem, že měl se mnou trpělivost (což ani nemusel!). Zrovinka mu řekla, že dál hrát nebudu, ale už to věděl. S klavírem jsem skončila. V deváté třídě si dám pauzu a poté, od střední školy budu hrát na kytaru (:-D).
Mamka si mě vyfotila u klavíru, s panem učitelem, s babičkou před klavírem, mě samotnou, jak hraji.
Učitel nás se jště zavolal k sobě, nás absolventy a všem nám poblahopřál. Dal nám dárečky a ostatní nám ještě jednou zatleskali.

Chtěla bych všem oznámit, že na klavír hraji osm dlouhých let a jsem ráda, že mě tam mamka přihlásila. I když ty moje keci ohledně cvičení byly hrozné, ale což, to k tomu patří :-D.
Také bych chtěla moc poděkovat panu učiteli, který mě učil na klavír od sedmé třídy po osmou a paní učitelce (jména raději nebudu psát), která mě učila od mé první třídy.
Chtěla bych jim oboum moc poděkovat, za to, co mě naučili a... JÁ NA VÁS NEZAPOMENU!
Á... já brečím! Ksakru, takový trapas, ještě že mě nevidíte :´-)
Doopravdy jsem ráda, že zrovna zrovna oni mě učili!

For Marsí: Katka tam nebyla. Vychloubala se, že tam přijde, i kdž jsem jí říkala, že se jí chtít nebude nebo, že jí to bavit nebude, ale ona ne! Stejnak tam nbyla a mě to ani nevadí. Alespoň mě neviděla hrát :-D

Vaše, dojatá, Đany
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jana.miley sb ktery te lovuje♥ jana.miley sb ktery te lovuje♥ | Web | 5. června 2009 v 8:04 | Reagovat

hm..........
jak se mas sb?
ja spatne sem totis nemocna, ploto pisu tedka, jinak bych byla ve skole zatim papik a ozvi se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama